Obraz

V třinácté komnatě zamčeného zámku,

skrytého pod kopcem lesních mýtin,

zmámen Johankou,

a radostí z květin,

sedl jsem na kámen uhnán voláním dálek,

přemožen únavou,

sním o nesmyslu pohádek;

Cárů stužek a rozbitých zrcadel!

Zeleným kamenem ohniskem vln,

vrácen z příběhů

lesních mýtin,

kopretin -

Krůpěje naděje.

Vzdálen momentu tisíci mil,

škrobenou košilku bolesti krve

v mysli jsem propotil!

Myšlenko nevěrná,

polní rostlino zachyť se o skálu,

jak kořeny rozmaru sítě princezny –

ohnivých pohledů ze sešlosti sabatu,

hodiny odbíjí…

Váben hlasem písní beze slov,

opojen vínem,

chytám nit svolnosti!

Tiše perly dostávám,

perly chtíče,

zlosti nakyslých možností…

Zobrazen v obraze uzavřeného globu,

s krabicí vína přemáhám mdlobu.

Strážný na stráži opřený o kopí,

pohlídá sen,

Lolity a malého podkroví,

s tajemstvím za rámem…

veřejným tajemstvím!?