Vonělo předjaří
a já se cítila
tak neskutečně svobodně
sama, bez závazků
a bez touhy to změnit.
Přestala sem hledat,
doufat, číhat jak na lovu,
po nocích křičet osaměním,
začala dýchat, žít
a stíhat mnoho jiných věcí...
Pak přišlo jaro,
když si se objevil,
cizinec v našem městě,
chtěla jsem tě jen provést
a nečekala nic.
Jeden večer a jeden den
bezstarostně stráveného času,
začalo to bolet,
až když ses neozýval.
Teď už vím proč
a raději bych,
kdyby náš příběh
skončil nezájmem,
jako mé ostatní
dávné epizody.
|