Šeptáš mým zvlhlým vlasům,

když ze rtů mi slíbáváš sněhové cukroví, 

že chtěl bys hladit moje rána

a noci mé přikrývat dechem svým.

Ty býval jsi  n á m  přítelem,

teď podemíláš naše mosty,

jiskřící prskavkou jsi v temnotách,

snad příliš nespálím si prsty.

A pod postelí z přestárlých vin,  

opatrně našlapují myšky svědomí,

polštář je načechraný nemožnými sny,

peřina ztěžklá toužením.