I

Z příkré stráně do předměstí se skutálela postava
zavinutá v prostěradle

Odnesli ji ke břehu jako jeden muž
a dali jí přičichnout k Ohři

A protože ani když ji zabílili do zdi
jim nechtěla prozradit své jméno
posadili ji na vlak plný uren
v kolumbáriích za okny

Za tím kopcem už nic není
jenom vojenský prostor
          zaplevelený

Za pár dní přijela do Velichova pojízdná atrakce
taková, jaká brázdí velichovy
co hledá nezvěstné -
          labutě nebo houpačky

zůstala po ní památka - ta kurva
nebylo nikoho, kdo by ji identifikoval

                              II

Vypadla z vlaku, který opodál zadržely kopřivy
dosahující výšky obočí
tam kde nic není
jenom náměstí

vypadala, jako by ji znásilnili vojáci
a oholili hlavu

protože prošla kopřivovým polem
pokračuje Moříčovem kolem plotů
které přeskakují psi
měníce si místa

raději by ještě před setměním ulehla na lože

Místo toho však procitla v elektrárně
přivázaná k židli - u snídaně v chladící věži
s někým s uhýbavým pohledem

seděli na hrázi měsíční přehrady v mlze
u jejích kotníků zřícený srpek Přísečnice
jímž skosil veškeré borovice, jen aby zatopil

Přiznala se, že jí mrazí
že jí mrznou nohy -

a tak s oním maně hrála hru na umrlce

na fotografii v oválném rámu medailónu
ve výstřihu dobrovolnice
jež stojí čelem ke zdi, která hoří

a vy ve výloze u silnice

                    III

Poprvé průvan zavál do věznice
kde ji před zraky vězňů
znásilnili v cele dozorci

v společné místnosti s průvodem

v televizi s mříží na šňůrách visí cáry

v její civilní sukni se potí rosa na smetišti

Na náměstí ožívaly žížaly
rozseté v ušních shozech
  které tam znovu našel rolník dobré vůle
     co dřív obdělával vyšší polohy
a tudíž přišel na mizinu

aby se pak Ohří propil ke dnu
     coby převozník
  jehož setnul most

                    IV

Když je sebral - propuštěné

vynesl je po strmém svahu zad

na ramenou na bílé místo, na náhorní pláň

kde pocítil, že je lehká jako pírko
jako plán města

no a tak ji pohřbil do Doupovských hor