I
Odemykáš mi do kuchyně se skelnou vatou tapisérií
s výjevy spíš na ubrusu přehozeném přes napuštěnou vanu
přetékající smaltem vydojeným z krabicových krav
převrhly se vázy
aby něměly jako varhany pod peřejemi
a svým bokem líbáš mi můj bok
oči potom polykají svíčku při večeřích
venku je pravděpodobně bílo jako o vánocích
říkáš si, že dneska obloha je jako zrcadlo
a já tvrdím: my we shall overcome
II
V tvém pokoji s okny zazděnýma tak precizně
že jen byly tak -
že vlastně okna jenom zbyla
a police plné sucha z konvice na zalévání
připravených kamen byly
balkóny
Mým růžím říkám Veroniko, Vám.
III
Kde a kdy svlíkal jsem tě, svlíkal jsem tě velmi rád -
jak přiběhlas s otlučenými kotníky o krušné hory
žes údajně padla do díry v ledu
z důvodu závratné smradu z suchých mrazů doby
okolo velikonočního chození
IV
A proto ze svých hlasivek sis lano musela vydobýt
které k pramici přivázalo labuť by
lano, co jsem měřil mezi lokty
V
Pravda, pamatuju si tě -
smutnou zpěvačku
co se zpívá o poutích – spolu s ní
na parkovišti den co den před příjezdem vodotrysku
v němž jí opět dají ... mají … utopí ... najíst
si tě zpěvačku, jež umí městu říci věru dost:
V katastru vidím šibenici
VI
Lehli jsme si v oblouky a přikryli se padlí
nevyhnutelným místem po pouti -
věru podařenou, v lány vyzpívanou árií
|