Měsíc

Měsíc ten starý prostopášník

- potulný poeta

myslel si,že zkrásní

ve vlnách vlasů tvých....

Vplul tiše v to temné, rozvoněné moře,

pln naděje a marnivosti,

že v tvářích barvy rybích kostí

lotos či růže rozkvetou.

Sotva, však víc se ponořil

s jasem plamenů bílých svic,

zahořelo tvoje čelo

- tisíci létavic.

Moře si chvíli větrem vlálo

pak náhle zrůžovělo

vzplálo...

Vlas za vlasem

vlna za vlnou  -

tiše a nečekaně.

Měsíc ovládla panika

a bledší, než původně se zdálo

zbaběle zmizel

domýšlivý host.

Noc ke dni se kloní

a ty vstáváš.

Pramínky vlasů,

zbělely popelem a hvězdným prachem.

Tvůj noční motýl

z okna vylétá

a bezostyšně zývá....