Tak s napětím jsme očekávali druhé vyšetření ultrazvukem. A i přes ujištění našich maminek, že to bude určitě kluk, si necháváme místo na překvapení.

Pana doktora již známe, což odbourává nepříjemný pocit nejistoty z toho co se bude dít. Dokonce i víme, že toto vyšetření bude probíhat přes bříško (díky internete) a ne jako to první jinou cestou. Přicházíme, maminka si odkládá a uléhá na vyšetřovací lůžko. Jsem s ní, jako vždy a všude od okamžiku, kdy jsme se dozvěděli že budeme mít miminko. Vytahuji kameru. Pan doktor už naši mánii zná, takže se ani nediví a vyšetření začíná.

Cítím se jako před divadelní představením, kde znám název hry, autora, dokonce i obsah, ale neznám klíčový okamžik, který určí osudy všech zúčastněných postav.

Nejprve probíhá klasické vyšetření. Amálka již hodně vyrostla, takže není vidět tak hezky jako byla při prvním vyšetření a pan doktor má velkou snahu nám, resp. mně v vysvětlit, kde se nachází jaká část těla.

Tak tady můžete hezky vidět hlavičku, a tady máme páteř, jaká je hezká, a nožička s kolínkem a chodidlem. Tak takové hezké a zdravé miminko jsme tu již dlouho neměl. To všechno jsou slova, která nás hladí po duši. Zaznamenávám celé dění, aby i maminka která aktuálně nevidí na displej přístroje mohla sledovat, co že se to vlastně děje.

A pak nastává okamžik vyslovení zlomové otázky. A chcete vědět co to bude????

Každá část našich těl volá a křičí ANOOOOOO, ale jen tiše odpovíme, No to bychom velmi rádi.

Pan doktor chvilku přejíždí přístrojem po bříšku, zvyšuje napětí a poté co mu sdělíme, že nám nezáleží na pohlaví, tak jako na zdraví našeho děťátka prozradí – JE TO HOLČIČKA, ale ještě ne na 100% dodá raději.

Slzičky se mi sráží v očích a já cítím jak mi stékají po tváři. HOLČIČKA!!! Existuje snad krásnější slovo? Jestli ano, tak já ho neznám a s úsměvem snad ještě větším, než byl ten při prvním pohledu na naše miminko, po ukončení vyšetřování odcházíme domů držíce se za ruce šeptáme slovo HOLČIČKA.