Ráno se Amálka probudila dříve, než je v sobotu zvyklá. Copak to je? Copak mne to asi budí, ptala se Amálka potichu. Zaťukala na maminku, ta se však jen otočila a přitiskla se svým bříškem k tatínkovi. Hm, jak se jich jen zeptám, dumala Amálka a pak, nechtěně kopnula maminku směrem dolů. A už to bylo. Pocit čůrání probudil maminku rychleji než budík zapnutý na plnou hlasitost.
MAMINKOOOOO ozvala se Amálka.
No copak je Amálko?
Copak se nes bude dít?
Pojedeme nakupovat do Německa Amálko.
A co je to Německo?
To je země, která leží vedle našeho státu a my s tatínkem tam jezdíme nakupovat dobrůtky, které nám u nás schází.
A pojedeme zase autíčkem?
Určitě. Už se těšíš Amálko? Zeptala se maminka a pohladila Amálku přes bříško.
Těším a vím, že mi určitě něco dobrého koupíte. Ňam, ňam, to bude dobrůtka.
Po této konverzaci která po ránu proběhla při cestě na čůrání se maminka vrátila zase zpátky do postýlky a přitulila s opět k tatínkovi, který oddychoval pod peřinkou. Amálka spokojena odpověďmi které dostala usnula opět tichounce a zdálo se jí o dobrůtkách o kterých jí maminka vyprávěla.
Po probuzení si pak k snídani udělali toustíček s třešničkovou marmeládou a růžičkovým čajíčkem, připravili se na cestu a vyrazili ve svém autíčku. Po cestě si ještě popovídali s hodnými policisty na dálnici, kteří jim poradili co mají dělat s novou dálniční známkou kterou si večer před tím maminka s tatínkem koupili a pak už přejeli hranice a kousek za nimi již navštívili svůj oblíbený obchod plný dobrých věcí.
Svůj nákup zakončili preclíkovými rohlíčky a vydali se na cestu zpátky domů. Tam jsme všichni tři přijeli ještě před polednem, dali jsme si malý obídek a šli jsme si do postýlky odpočinout od té dlouhé cesty.
Amálka se krátce probudila v obchůdku právě včas, aby ukázala na jaké bonbónky má chuť a pak zase usnula spokojeným spánkem ještě nenarozených holčiček. Pak se probudila v postýlce doma a když viděla, že maminka s tatínkem již spinkají usnula a zdálo se jí o nové zemi, kterou měla možnost zase dnes krátce poznat.
|