Navždy tě celou mít,
odlitou do sádry,
s dolíčky ve tvářích,
dlaněmi pod ňadry,
navždy tě celou mít,
jak sbírku trilobitů,
nejhezčí z jeskyně
nádherných stalagmitů,
navždy tě celou mít,
odstavec v Písmu svatém,
v báji o vřetenu se zlatým kolovratem,
vždyť co je trvalejší
soch, fosilií, krápníků,
víry a myšlenek největších básníků...
…ale ta představa,
že bys mi jako skála,
studená na omak,
na dosah ruky stála,
já tě chtěl políbit
a cítil sádrovec…
…to se mi nelibí,
ne, jsem to pitomec,
raději nakrátko,
necelou, ale živou,
horkou a voňavou
a hlavně
láskychtivou! |