O nesnázích veřejného vyjadřování

Není to tak, že by mně, poddanémi Fejovi, činilo potíže veřejně se vyjadřovat. Důvody, proč považuji veřejné projevy za nesnadné, jsou však následující:

Pokud něčí řeč oplývá uhlazeností a rozlévá se doširoka, je považována za přezdobenou a bezobsažnou. Je-li hluboce uctivá a důsledně se v ní dbá na úplnost, bývá považována za neohrabanou a neuspořádanou. Když je mnohomluvná, porovnávají se v ní jevy a spojují se do kategorií, řekne se o ní, že je prázdná a nepoužitelná. Jsou-li v ní podrobnosti shrnuty, vysvětlení zjednodušena, výklad stručný a bez příkras, pak je považována za osekanou a nepropracovanou. Pokud je chvatná, důvěrná a do hloubky zkoumá lidské nitro, je považována za přemírnou a neústupnou. Když je obsáhlá, má široký záběr a směřuje do nezměrných dálek, je považována za přehnanou a nepoužitelnou. Mluví-li člověk o rodinných malichernostech a vše dopodrobna několikrát vylíčí, pak se o něm řekne, že je neotesaný. Drží-li se při projevu daleko od prostých věcí a odmítá , co se děje mezi lidmi, řekne se, že je odtržen od skutečnosti. Snaží-li se při projevu přiblížit se běžnému životu a volí slova tak, aby se nikomu nepříčila, myslí si o něm lidé, že dychtí zachovat si život za každou cenu a lichotí nadřízeným. Pokud je pohotový, výmluvný a jeho řeč oplývá zdobností, řekne se, že mluví jak kronikář. Když odloží stranou vzdělanost a jde přímo k podstatě věci, pak je považován za sprostého. A odvolává-li se každou chvíli na Knihu písní či Knihu dokumentů a mluví o tom, jak se řídit minulostí, řeknou o něm lidé, že papouškuje. To jsou důvody, proč považuji veřejné projevy za nesnadné a jsem z toho velice rozmrzelý.

Proto ač mohou být něčí úvahy správné, není ještě jisté, že budou vyslyšeny, ač mohou být slova plně spravedlivá a dobře dávat smysl, není zaručené, že budou využita. Pokud tomuto velký král nevěří, pak v lepším případě budu pomluven a zesměšněn, v horším případě mě čeká pohroma, újma na zdraví či smrt. Z toho důvodu byl C´-sü popraven ve Wu, ač byl schopný v plánování, Konfucia obklíčili v Kchuang,  i když se vyznal v přesvědčování, a Kuan Yi-wua uvěznili v Lu, ač byl poctivý a moudrý. Nebyli snad tito tři velmoži moudří? Dopadlo to tak proto, že oni tři vládci nebyli prozíraví. V dávné minulusti byl král Tchang, jenž byl svrchovaně moudrý, a jeho ministr I Jin, který byl nanejvýš chytrý. Tak nanejvýš chytrý přesvědčoval svrchovaně moudrého, a přesto ani jeden z jeho sedmdesáti výkladů nebyl přijat. Král Tchang pochopil, že je moudrý a zaměstanal jej teprve poté, co se I Jin osobně chopil nádobí a prkýnek na maso a stal se kuchařem, a postupně se s králem sblížil a navázal s ním dobré vztahy. Proto říkám: ani když nanejvýš chystrý přesvědčuje svrchovaně moudrého, nemusí to ještě znamenat, že bude přijat okamžitě, jak se dostaví. To je případ I Jina a krále Tchanga. A pokud někdo chytrý přesvědčuje hloupého, je jisté, že nebude vyslyšen. To je případ budoucího krále Wena a jeho tehdejšího krále Čoua. A tak král Wen přesvědčoval Čoua a Čou jej uvěznil. Vévoda z I byl upečen, z vévody z Kuej naděláno sušené maso, Pi Kanovi vyřízli srdce, pán z Mej byl rozsekán na nudličky, a I-wu svázán. Cchao Ťi musel uprchnout do Čchen, Pai-li-c´ žebral v ulicích a Fu Jüe byl prodáván od jednoho k druhému. Mistru Sunovi odřízli češku ve Wej, Wu Čchi si utíral slzy u An-menu raněn tím, že oblast Si-che patří Čchin, a nakonec byl rozřezán pod údech v Čchu. Kung-šu Cchuo přednesl, že Kung-sun Jang je zásadní osobou pro stát, a byl naopak považován za vpurného a Kung-sun Jang uprchnul do Čchin. Kuan Lung-pchang byl rozetnut v pase, Čchang Chung byl vyvržen, Jin-c´a hodili do jámy v trní, S´-ma C´-čchi byl po smrti vhozen do Dlouhé řeky. Tchien Ming byl připraven o údy, Mi C´-ťien a Xi-men Pao zemřeli z rukou jiných, ač sami o nic nesoupeřili, Tung An-jü byl po smrti vystaven na tržišti, Caj Jü neunikl Tchian Čchangovi a Fan Ťümu zlámali žebra ve Wej. Všichni z těchto více než deseti mužů byli humánní, moudří, loajální, dobří a zkušení pánové světové úrovně, avšak měli tu smůlu, že narazili na zmatené, pomýlené vládce a byli popraveni. Čím to tedy je, že ani nejmoudřejší nejsou schopni uniknout smrti a vyhnout se potupě popravy? Je to tím, že  hloupí se těžko přesvědčují. Proto ušlechtilému muži přijde nesnadné veřejně se vyjadřovat. Dokonalá řeč navíc v uších dráždí a v mysli se převrací naruby – pouze ti nemoudřejší jsou s to jí naslouchat. Přál bych si, aby toto velký král pečlivě zvážil.