padavčata
zhasni to velký světlo
zhasni ho
budeme se krást ve tmě
tančit, brát ze sebe
budeme si šahat po oharcích
dýchat do nich
něco říkat
modlitbu
(věřit nemusíme)
vsákla ses do mě
jako měsíc do oblohy
pomačkala mi rty
ještě ráno jsem je žehlil
mělo se vyjít na kopec
hromadně opadávat
rty žehlené ke slávě ticha
svátky ticha
do sebe krvácíme
a z těla do těla obchází černý
panter vyhnaný rychlým sevřením
nocí
něco mi říkej
pod šesti patry prázdných pokojů
máš snědou kůži
napjatou přes hrany kyčelních
a klíčních kostí
jsi jako stan, ve kterém hoří bez dozoru
oheň
skrz tvojí kůži prosvítají stíny
nočních zvířat
jako já se stahují k teplu
..snědou kůži
co tě tak opálilo ?
jaká hvězda ?
čarodějko ?
první tě položím na hranici
vzduch tebou zavoní
a snědá kůže se seškvaří
až budeš černá
černá jako Madona
černá jako panenka v oku, kterým se po tobě dívám
budeš mou tmou
mou
jako teď
když ze sebe krademe
zloději v zamčené kapli
ne jako ráno
kdy se šest pater prázdných pokojů
zhroutí do nás
našich hlav
a vět
a budou jenom schody
nic většího
- jenom schody
po kterých odejdeš
a bouchnutí dveří do ulice
zařvání černého pantera
který zůstane opuštěný běhat
někde mezi námi
a ve mřížkách skla se dveře začnou trhat
na paprsky
dotkni se mě
dotýkej
drž
nejenom po skle se plazí
pavučiny