mží tady nad poli mlha dost vysoká aby ses mi v ní schovala ale moc nízká aby šla nabírat ústy ve hnědé hlíně čerstvé stopy je podzim jehel vrány nás prošívají kopečky sena, kulaté prsy malých vil a žhavý popel po hlíně zvedne se vítr a rozhoří se
utíkáš mými poli
jestli tě nechytím zahrabu hlavu medvěda a vytrhám si z těla všechno peří hřeješ, když usínáš a něco v tobě dobré jako bývalo v lidech než se rozdělily břehy