Stín jehličnatých velikánů,
přírodní azyl všech,
kteří zde v Pánu
čekají na nás
na Věčnosti.
Ať byli zlí a nebo dobří,
chrání je zasmušilí obři,
ne jenom popel nebo kosti,
vzpomínky také
pro ty v současnosti,
poselství,
že i oni kdysi pro někoho žili.
A vzrostlé stromy,
se zde shromáždily
v procesí kolem Boží busty,
ševelí tiše korunami, listy,
jak když těm vzkazům rozumí.
Však ač silné,
jak po léta tu zrály
a bolest lidí vstřebávaly,
mé duši zjizvené a pohmožděné,
po tobě touhou unavené
útěchu podat neumí!
|