Když bereš jemné vlání ve mně
prolétám s tebou dužninami mraků
jak závoje jsou dlaně nadoblačných víl
bez konce před námi se táhnou
přeludy jasně bílých vzdušných vraků
Když slétáme a mluvíš k mořské modři
tebou vzpěněná hláď chrání si nedotčené hlubiny
nádherné suknice podmořských paní
prohnou se a zvlní
divoce ke krajnosti pobřeží jsou hnány
a moře parketem je tance ve tvém zdroji
rybářských lodí s obnaženou posádkou
úkazy ryb jsou náhle nedohledné pusté
a ve tvé náruči život i smrt jsou zchystány
v podobě ztišení a lodních kotev
anebo rozmetání na útesech nejbližší země