Dojem Ulítlých Ptáků

Když vprostřed Noci touláme se městem, které tiše spí,
vše se topí ve Tmě modré, ani Měsíc nesvítí,
jenom občas problesknou k nám světla nočních barů,
můžeme spatřit zvláštní stíny prapodivných tvarů.

Na stínu větve všichni sedí potichu a bez hnutí,
už dávno Vítr odnes pírka mocných ptačích perutí.
Všechny tyto věci kdysi Divným Ptákům patřily,
stejně tak jak dnes ty Stíny se oni spolu bratřili.
Jednoho dne znenadání z živého snu procitli,
utvořili vlastní „Doj“ a v šíré dále ulítli.

Dojem ulítlých ptáků necháme se vést,
až vzhůru do oblaků, až na konec všech cest.
Oceánům fantazie povolíme stavidla,
A to vše nám umožní rozepnout v šíři svá Křídla.
Opřeme se do větru a ve vzduchu se ocitneme,
utvoříme velký "Doj" a vlastním stínům ulítneme.