Ocelové mraky po obloze plynou
a pod nima Mississippi sní,
on na břehu sedí a není jeho vinou,
že už tu lodě nekotví.

Jeho černá kůže leskne se jak tuha,
v očích má však hejna hus,
a nad jeho hlavou září krásná duha,
a on si zpívá blues.

Je to píseň po jeho otcích
o černé vlasti jeho snů,
a také zpívá o otroctví
a o chřestění řetězů,
i když však vítr trhá listí,
má cenu za svým cílem jít,
jedno je z týhle písně jistý,
že stojí za to žít.

Je to ona píseň, co srdce rozezpívá,
co rozezní struny napětí,
duši otevřené dodá silná křídla,
ať Missisipi přeletí.

Když je život těžkej jako kovadlina,
když ti vůbec není hej,
když se nic nedaří a žít je jenom dřina,
tak si blues zazpívej.

***

Oh yeah!