Kamarád František se jednou o víkendu, který trávil na chatě nedaleko Kdyně, vydal do hospody pro pár piv, protože nutně potřeboval svlažit rty po nepříliš dietní večeři. Zakoupil pár lahváčů, dal si tři piva od cesty a chtěl vyrazit na zpáteční cestu.
V tu chvíli byl ale jedním ze starousedlíků pozván na skleničku. A pozvání, zvlášť na venkově, se neodmítá. Jenže, jak to tak bývá, nezůstalo u jednoho panáka, navíc do sebe hodil ještě několik piv a když k ránu vyšel na čerstvý vzduch, zjistil, že není schopen jít rovně. Pořád ho to táhlo doprava.
S obtížemi se dostal až na roh ulice, v níž měl chatu. Ulice byla po jeho levé ruce, a proto mu, mrška jedna, neustále utíkala pryč. Nakonec se do ní přece jenom trefil.
"Už jsem myslel, že mám vyhráno, jenomže, Ivčo zlatá, to byl omyl," líčil mi krušný okamžik svého života.
"Hned vpravo u silnice totiž ňákej blbec vymyslel kukuřičný pole. No... a do tý kukuřice jsem samozřejmě zahučel. Když jsem se snažil dostat zpátky na silnici, tak mě to chvíli točilo doprava, pak zas doleva, chvíli jsem se i motal na místě, ale nakonec jsem skončil asi dvacet metrů od tý silnice, kde to se mnou fláklo mezi klasy. Narval jsem si tu tašku s pivama pod hlavu a rozhodl jsem se, že si trošku schrupnu a pak zas budu pokračovat v cestě. Jenomže jak jsem tak ležel, zatočili mi zeměkoulí. Skoro všechno, co jsem vypil, ze mě rázem vylítlo. Tak jsem se odplazil o kousek dál a zase jsem ztuhnul. Najednou v polospánku slyším, jak po silnici dupe manželka s dcerou a volají mě. To víš, když jsem vlítnul do toho pole, tak jsem za sebou nechal pěknou dálnici, tak byly obě za chvíli u mě. Nechal jsem zavřený oči a dělal jsem mrtvýho brouka. ´Proboha, tati, co se ti stalo?´ slyšel jsem dceru. ´Co by se mu stalo,´ vyštěkla moje stará hystericky, ´je vožralej jako prase a navíc se i poblil. Teď už schází jenom to, aby se ještě posral!´ No... a tak jsem zatlačil," ukončil Fanda svoje povídání a zapil poslední větu pořádným douškem rezavého moku.