|
| |
 |
|  |
Káťa přišla ze školy s ohromující zprávou. "Mami, docela mě začíná bavit matika," vyhrkla. Překvapením jsem polkla. "To myslíš vážně?" zeptala jsem se. Pokývala hlavou. "Ona je totiž naše matikářka nemocná, přišla jiná úča a my jsme si mohli celou hodinu číst..."
*
Kačaba se nachází ve stadiu vývinu, což znamená, že jí roste celý člověk. Velikost chodidla se zatím zastavila na čísle třicetosm (neustále pleníme regály v prodejnách s obuví) a díky neskutečné žravosti nabývá i na výšce (nikoli na šířce: stále vypadá jako pohublý Somálec). Za pár týdnů už bude její hlava v jedné rovině s mými rameny. Největším problémem, který ji v této souvislosti ničí, je rozkvět hrudních partií. Dnes za mnou přišla a stěžovala si na bolest kluboucích se ňader. Pravila jsem, že je to zcela normální. "Normální, normální," hudrovala, "mami, mě to bolí, jako kdyby mi měly narůst čtyřky. Tak to teda ne! Kdo by se s tím tahal! Nechám si narůst maximálně dvojky a končím!"
*
Dnes večer jsme zaskočili do Rustiky, abychom řádně oslavili Jirkovy narozeniny. Sotva Káťa do sebe hodila jídlo, začala si cosi čmárat do bloku, který si přinesla s sebou. "Co to sepisuješ?" zajímalo mě. "Ale, napadla mě taková básnička," pravila a dál honila propisku po papíru. Po chvíli se zeptala, jestli nám může výsledek své tvořivé práce zarecitovat. Pokývali jsme hlavami. "Tak poslouchejte," vyzvala nás a dala se do uměleckého přednesu:
"Na nebi je hvězdička,
mně ukápla slzička.
Můj milý mě opustil,
sperma do mě nahustil.
Dnes mi je to šumafuk,
narodil se kluk jak buk."
Oba jsme ztuhli. "No, co koukáte? Sperma jsme brali ve škole," vysvětlila nám začínající básnice nevšedně zvolená slova. "Asi ještě něco složím, docela mě to baví," prohlásila, aniž jsem stačila otřít pot, který vyrašil na mém vráskami zbrázděném čele. Doufám, že další literární pokusy mé dcery budou o něco něžnější...
*
V pět ráno mířil rozespalý Jíra na záchod. Když otevřel dveře, vyrazil proti němu křeček, podupal mu prsty u nohou a zamířil do kuchyně. Jelikož Jirka dobře věděl, že nemá šanci mrňouse zpacifikovat, probudil Káťu, aby svého miláčka odchytila a vrátila do akvária. Než odešla do školy, nakázala jsem jí, aby vršek křečkova obydlí řádně uzavřela. "Jestli ti uteče ještě jednou, půjdeš ho vrátit," vyhrožovala jsem. "Mami, já jsem ti slíbila, že už nebudu lhát, proto ti řeknu, jak to doopravdy bylo. Já jsem včera přišla ze školy a zjistila jsem, že mi ten debil zdrhnul. Tak jsem šla koupit novýho, protože jsem se bála, že mi dá táta na budku. V tý prodejně mi ho dali se slevou za deset korun, víc jsem totiž neměla. Takže teď máme křečky dva, jelikož jsem toho prvního chytila, když mě táta brzy ráno vzbudil. Jo, a mám už zase prokousnutej prst." Nevěřila jsem svým uším. Jsem kliďas, ale tohle mne vytočilo. "Tak tobě zmizne jedna bestie a ty hned běžíš pro další? Co kdybys toho prvního křečka nechytila a utekl ti i ten druhej? Pořídila by sis třetího? A pak by ti vzal roha třetí, čtvrtej a pátej... Ty jsi, Kačeno, takovej vůl, že by ses určitě vydala pro šestýho!" Zatvářila se dotčeně. "Šestýho bych koupit nešla. Já totiž nemám tolik peněz..."
*
"Já toho Myšáka zabiju," vykřikovala Káťa, když vtrhla do obýváku, "v pátek večer jsem napsala babičce a dopis jsem si položila vedle jeho klece. A ten parchant mi z něho udělal tohle!" Načež nám pod nos strčila do poloviny ohlodanou obálku. "Mělas tam nalepenou známku?" zeptal se Jirka klidně. Zavrtěla hlavou. "Tak se nic tak hroznýho nestalo. Přendej ten zbytek do nový obálky a hoď to do schránky," poradil jí. "Tobě se to řekne," odtušila nasupeně, "jenže ten blbej potkan sežral ty nejdůležitější věty!" |
|
|
