|
Nebyly jako nejhlubší moře
nebyly ani černé jako uhel
ale vypadaly jednoduše dobře
a já se do nich dívat musel
Přitahovaly sílou stáda koní
nedovolily mi podívat se jinam
neuvěřitelné že tohle slzy roní
že se na ně neustále dívám
Tak krásný přelud to byl
žárem sto sluncí spaloval
zdál se domovem lesních víl
které tu někdo přikoval
Nebyly jako nejhlubší moře
ale studnice krásna a blaha
přitažlivost vyšší kterékoli hoře
nevinnost avšak úplně nahá
Pohlédl jsem v ně naposled
a muž s kuklou vydal povel
spadlo ostří chladné jako led
zánik toho všeho jsem tak zřel
|
|
|
