Žila byla kdysi v horách partička vrahounků. Spolu jedli, spali, pracovali, veselili se.
*
Měli taková pravidla. Kdo je porušil, ten předstoupil před společný soud. Nemohl se vymluvit na nějaké zaváhání, slabost, nemoc, potíže v lásce, rodině nebo něco takového. To si měl rozmyslet předem, když chtěl žít s vrahounky, tyhle věci.
*
Mohl se ale obhájit.
*
U soudu v kruhu seděli, různě hráli různé role, soudci vlezli obžalovanému do hlavy. Stali se jím, na chvíli. Když soud neuznal odsouzeného vinným, nic se nedělo. Prominuli si to. Viník všem taky musel odpustit.
*
Když ale soud uznal vrahounka, který pochybil, vinným, musel to přijmout.
*
Soudci stáli s luky v řadě a provinilý vrahounek odcházel po chodníčku smrti.
Někteří vystřelili do vrahounkových zad. Jiní sklonili zbraň. To podle vrahounkovy chůze smrti.
*
Buďto vrahounka zabili, když šel špatně, nebo jeho síla přemohla střely a střelce.
*
Vrahounek, který musel jít po chodníčku smrti, se nikdy mezi vrahounky nevrátil. Buďto byl mrtvý, nebo odešel na jinou horu.
|