|
Kaštanová víla
Snad je to k neuvěření,
ale já viděl kaštanovou vílu spát,
již padla rosa večerní
a vánek začal na stříbrnou flétnu hrát.
Spala tam schoulená a snící,
její prostota jiskřila dávnou vůní Ráje,
podobná vůni svatých svící,
podobná révě, která doma zraje.
Její sny nerušil zlý hlas,
byla křtěna krásným podzimem,
čelo ji strážil kaštanový vlas
a duši oči krásné, jak rodná zem.
Pak začal měsíc hvězdy k tanci zvát,
víla se rozplynula v okamžení,
sám sobě se musím lehce smát,
snad je to celé k neuvěření,
ale já viděl kaštanovou vílu spát.
|
|
|