Kde to jsem  ?

Že jsem mrtvý, mi bylo uplně jasné. Docela jsem si pamatoval i svá poslední slova, která jsem měl pro tuto příležitost dávno připravená. I na to konečné ulehčení, které přišlo s mým posledním dechem. Konec bolesti, nejistoty, strachu. Ano, jsem mrtvý, ale alespoň tady nejsem sám. Kde vlastně ? Stojím v jakési nepříliš uspořádané skupině, vlastně ne skupině, ale shromáždění obrovského počtu lidi. Jaksi trochu osamoceně právě uprostřed. Ale nikdo přede mnou, jen spousta lidi po mé pravici i levici. Co je to za lidi ? Podívám se pozorněji na souseda po mé levé straně... a vidím svoji vlastní tvář. A ten další po levé straně a další vedle... a ostatní.. Vždyť to jsem opět já... stovky, tisíce JÁ...

To samé, po mé pravici. Snažím se nezpanikařit, ale je to opravdu divný pocit ocitnout se mezi tolika... svými, by se snad dalo říct. Kde jsem se to vlastně po vlastní smrti ocitl? Všichni stojí, ne snad úplně nehnutě, spíš v jakémsi očekávání. Snad něčeho ode mne? Nebo od toho starého vousatého pána, který se přede mnou najednou, jakoby odnikud, objevil ?

"Ano," odpovídá kmet. "Jsem Bůh a vítej."

„A můžeš mi prosim Tě Bože vysvětlit, jak to... že jsem tu tolikrát...?

A Kde vlastně?"

„Víš," povídá Bůh, "to už se přece ví i u smrtelníků, že pokaždé, když se udělá nějaké rozhodnutí, Universe se jaksi rozdělí do dvou rovin... a obě pokračují současně. Jedna platí pro ta pozitivní, dobrá rozhodnutí, a druhá pro ta špatná. Tak je tomu nejenom s historií lidstva, ale i jedince...

A tak ti ostatní... jsi vlastně Ty, po každém tom rozhodnutí. Po pravé straně stojíš mnohonásobný Ty po těch správných, dobrých rozhodnutích, po levé... to snad vysvětlovat nemusím."

„A konečný poslední soud závisí právě na tom počtu dobrých a špatných rozhodnutí?"

„Bingo," prohodil Bůh a usmál se pod ty jeho velebné vousy...

"Ale to ty moje mnohonásobné Já teď budeš sám počítat ?"

„Kdepak já.. Ty sám si je spočítáš, já nemám hochu na takové maličkosti čas. Sám vidíš, kolik jich je.. tisíce za ten Tvůj život."

A já najednou věděl, že na tu druhou otázku, kdeže to jsem, už na odpovědˇ čekat nemusím….