Je zajímavé, jak se jeden s léty mění. Po zkušenostech mohu všem těm mladším, kterých je k nepodivu čím dál tím víc, důvěrně prozradit, že to přirovnání se stárnoucím vínem je blbost. Ovšem, sloužící k všeobecně prý prospěšným účelům. Jako i jiná přirovnání či lidové moudrosti. Kdo kdy na příklad viděl kopáče padat do jámy , kterou si sám vykopal, nebo nechodit.do vody dokud se nenaučí plavat. A to nemyslím jen toho kopáče. .

V mládí, tedy ve svém samozřejmě, jsem možná věřil i tomu. I roztočeným frézám, které si švarný junák pletl, nebo zaměňoval s milenkami, které když splnil normy dvě byly hned povolnější..

Ve středním věku, jsem teprve začal i rozum brát a tím pádem mi dost věcí už na něj nešlo. Spíš na nervy. Ty mladistvé ideály prostě přestaly fungovat, společně i s jinými věcmi podstatně důležitějšími. Ony prostě ideály jaksi vůbec nejsou tak důležité a jak snadno  nabytelné, tak a mnohdy i snadněji zapomenutelné. Nakonec důkazem toho je i to, že je má a ztrácí prakticky každý, na příklad na rozdíl od peněz. Tam platí jen to druhé, pokud jeden včas neodpluje s jednou tou lodí do Malagy, nebo na Bahamas.

Dnes vidím všechno tak nějak jasněji, včetně pohledu na život a sám sebe.

Nedávno jsem slyšel posuzovat nově otevřenou restauraci.

„Nechápu, jak tam lidé mohou vydržet sedět tak dlouho. Tak mizerné jídlo a ještě malé porce.“, pravil muž mého věku.

A to by asi byla dnes má vlastní reakce na život…

Ovšem mohu se mýlit, protože jsem na tom asi jako ten komik z konce minulého století, co prohlásil

„ Nikdy bych nevstoupil do klubu, který by vzal za člena takového jako jsem já. .“