"((
((
..-.))
Neudržel
jsem se, a povídám mu: ..jsem
raád,
kdyz ..ve svete vitezi
..dobro.
Čekal jsem, co na to Tonda poví, ale tak nějak jsem
předem věděl, že mne
snáď alespoň neodsoudí .
Chvíli
seděl jako zařezanej, jak se říká lidově, vykulil trochu voči,
jak von dělává, když je hodně
překvapenej, a pak
povídá věc, kterou bych od něj nečekal -teda ne že
vůbec, ale v takovvéto čisté podobě: ..ty vole, já taky- .. .
Včil
zase do mne jako by hrom uhodil. Sedíme tak hezkou chvíli, a čučíme
na sebe, jako bysme se viděli poprvý dnes, ale takový tajemství
si říct - v knajpě takhle v pátek odpoledne, to je prostě pecka, to musíte snáď také uznat.
Najednou
do mne vjela taková radosť z toho, že jsme před sebou voba
tak najednou odhalili, vyskočil jsem ze židle, a začal jsem Tondu
objím.at.
- ..Našli jsme, se našli !! Já jsem věděl, že na
tomto světě najdu ještě nejméně jednoho takovýho, jako jsu já
sám !!, řekl jsem mu docela dojatě, to si zase nebudu nalhávat.. .
Je
to ale vlastně dost logický, když se nad tím tak zamyslím. Když
je na světě nejméně několik miliard lidí -naposled jsme se
sčítali myslím před třema rokama, jestli se nepletu-, tak by
tomu bylo s podivem, kdyby se ještě někdo podobnej jako jsu tady já v
tolika miliardách nenašel !! Ale že to bude zrovna Tonda, to jsem
vopravdu zrovna nečekal. Ale jak se říká lidově, nevíš, kdo ..v
které kůži vlka sedí zrovna vedle tebe, nebo tak nějak, snad to
chápete, ne ? .
-
Dva
rumy, Mařenko : !, volám k pultu. -A tři, dej si s náma! Máme
dnes co voslavovat!
-Víš,
že já teď nemůžu .. . A co slavíte , jestli se můžu zeptat ?
-Ále
tady s Tondou teď musíme oslavit, že jsme se tady tak sešli !!
Mařenka
vykulila voči: ..no nechci vám do toho nějak mluvit, oslavujte si
co chcete jak hrdlo ráčí, ale nescházíte se tu speciálně vy
dva téměř každý den ?
-No
moment.. ..v pondělí jsme tu zrovna nebyli ! povídám zase já, protože
nesnáším, když někdo ze mne dělá nějakého vysedávače po
hospodách.
-To
ale taky byla zavíračka.. . No ale jak říkám, pro m.ě za mě
si oslavujte, co chcete.. . ..tady máš ty rumy.
-A
to taky budeme, zavrčel jsem rozmrzele. Tak to je zrovna typický,
napadlo mne, č lověk s kamarádem
mluví
o dobru , a jak do toho přijde nějaká ženská, tak to začne
kazit, i kdyby stokrát třeba nechtěla!
Ženské
jsou prostě nástroj neřesti, protože myslí moc přízemně, a
odtrhávají tím lidi od jejich největších a nejlepších
pohnutek nebo plánů, nebo od věc í mezi nebem a zemí, jak se
říká lidově ! Výjimkou je někdy moje Jaňulka, když se tedy
zrovna nechová jako Helena -jak jsem tu někde myslím vysvětloval
minule-, protože to bych jí potom
někdy s chutí dal i
pár facek, kdybych neměl svoje mírumilovné hluboko
vžitý
zásady od mojeho dědy,
kterej je zase měl tuším od Masaryka, nebo vod koho.. . ((
..-.))
Když
jsme tak všecí tři seděli pohromadě u stolu, mlčeli jsme
každý se svým pivem a s vědomím , že nadoživotí máme v sobě
oporu, a já povídám najednou:
-Mohli
bychom vytvorit nejake bratrstvo.. . Bratrstvo dobra.
..Budeme se schazet treba v nedeli, navrhl jsem.
-Fiedor
povídá : Ale vždyť se většinou stejně už scházíme.. .
-Ty
už jsem jako ta naše Mařena tady, povídám rozmrzele.
(( ..-.))
))."
|