|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Nezmírající pouť… nespočetněkrát
Duše viděla Nebeskýma očima Království na zemi Nic k pochopení
Pomoz mi uniknout z tohoto bytí Toužím po odpovědi… můžeš mi pomoci? Topím se v moři zneužitých vizí a roztříštěných snů V uspávající iluzi… jsem ochromen
Rozptýlení nekonečna Zbožný lidský nepořádek Slepý k duším které míjí Závěr z jedné vzpomínky
Pomoz mi uniknout…
Ochromen… hledím z okna na svět, který leží pod pláštěm mrazu V bezútěšném omámení cítím jak mne spalují hledící oči, ale přesto tu nikdo není Vytržen z reality, ve vědomí snů, víme, že entita utrpení čeká až nás přimkne na svá Studená prsa, v prázdném pokoji Probudíme se a je to pravda Zdálo se mi o smrti slunce, probudil jsem se do prázdného rána V prázdnotě jsem spatřil osud, protože to mrtvé světlo předvídá co bude… Viděl jsem duši jak se smrtí vytrácí ze života a odchází do Elysijských polí vítána písní Ale přesto stojím v pokoji naplněném soumrakem, sklesle pozoruji odchod spřízněné duše… A nezní žádná píseň… jen klam ticha |
|
|