můžeš klidně usnout

tiše spát

schoulený ke mě

závojem noci přikrýt

odloučení

každý ve své posteli

oproštěn konstrukcemi

zní platonicky

hvězdy bdí

co na tom

že je nevidíme

zrovna když tak nějak

spolu spíme

a s ranním probuzením

do messengeru

zacinkáš

rozkvetu a zavoním

k Tobě