sen o jaru bude mým jarem
trhám si z vánoc pár stroupků
vracím na skříňku stojánek stromku
něco se stane
když něco udělám
přišlo mi že teprv jdem lesem
navrhnout zbraně
pobodat ženu
žena má prs jako kokos
je v něm dutina
část světa vidím znetvořenou
akvarijní rybku jsme snědli
v domnění že to je vyšinutý
játrový knedlík
terasa v hvězdonicích
s výhledem na vlak
jaký by byl takový každý den
rybář s klidným pohledem říká že navěky
nesnesitelný žába
chrochtla
kachna se posadila u řeky
nastoupení kajakáři
kavalíři
pustili barvu ke břehu
jeden z nich je můj
milý se jmenuje steven wilson
umí to s nástroji
vystaví mi
dům terasu k odposlechu
žací stroj s vázačem snopů
žije-li někdo s fantazijní osobou
přivolává na svou duši temnotu
větší než polární noc říká psycholog
ať ta cesta polem
ještě trvá
ať je tu ještě
posed
ať v myši
ještě škrundá námel
ať se tu ještě těží
kámen
ať stín ještě dává
má máma
možná tu taky tápeš jak neklidná duše
odpoledne u sázavy boříš nos v ramena
brousíš tu kolem dokola zrnka kávy
co to tu voní
proč je ta cesta kamenná
ten břeh strmý
|