Líbezně se line z tlukotu prstů
o strunky večerní kytary,
zpívající nečekaně ódy stromům,
ze kterého byly její boky vytesány
Pohlazení ruky rozechvívá mrtvé hlasivky,
pročesáváním těch kadeří
vznikl první tón, vzrušené zachvění
zatajeného dechu
-dychtivě čeká na další dotek-
Další polibek polštářky prstů
neochvějná jistota, že ta nota
nestihne utéct tikotu srdečního myokardu,
v hrudníku skrytého
klavicembalu suit noci
přibliž k mému uchu ještě
ten tichý křupot páteřních vzdechů, ještě
trochu rozechvělých not slyšet stihnu,
než na tvých hlasech... líbezně usnu
|