Sterilně zahřáté domy

v pozdním večeru, světel zář

mrtvě osvětluje

toky aut mezi kopci Prahy

bledé paneláky přihlížejí této scenérii

a zároveň přijímají

teplo parsků světla lamp, ale zůstávají

stále chladné a inertní okolnímu dění

plynou na rozpáleném wolframu

uplavou v proudu zapomnění

rozbité žárovky

v hlavě létat mezi žebry mraků

když se vítr hlasů ptal

proč je tak moc rozeznívá

déšť

 pohled tváří

vryté deštěm do větvoví kapek

na sklo, oknu do modře

veselého deště

unikají pod barevnými deštníky

vnitrobloky na hromádce stínů

trhaly vlákna chodců

hrany jsou ostré

jen tenká nit vzduchu

otřásala odrazy asfaltu

o naleštěné taneční boty

cizí postel v cizím bytě

cizí lidé, cizí peníze

vášeň

vážnost snem prožité noci

hřích

další vlna mravenčího vzrušení

domy se vytrvale trmácely časem

klapání kočičích hlav

se rozpouštělo v beznadějných

vzlycích podnapilých děv

nad jejich zlomeným podpatkem

vítr v kruhovém poryvu

silou ohybu mění větve v křivky

zimního dumání nad počasím

krystaly krve

mrznoucího bezdomovce

na štítu z mokrého kartonu

oči hledají spánek

tělo hledá smrt

nedalekého feťáka

-praskají křivky noci

v jeho duševním vnitrobloku

jako poslední zábrany jeho života-

šepot šouravých kroků

do zmrzlé půdy zavrtává své ruce

viděl zavřenou benzínku

avšak je zahalen mlhou taje

svých cynických

eskalací dálkových dioptrií

směje se přes posuny bot

sdílí s okolním vzduchem pár promilí

fantaskní chutě ginu

dnem neposkvrněný obličej

v nedaleké porodnici

vydává své první drásavé hej

hej jsem tady, ozvalo se tak lidsky

nenápadně padající igelitka

prozradila senilní vyvádění

které se mělo už dávno přenést

do říše starých snů a odvet

do noci padají ironická přání

jen aby vyhrál někdo v kartách

nedopalky dnů se spláchly

v tomto krásném městě

za letargii lenivé noci

obloha rozdrásaná

drápy rozbřesku, neokovaná

usíná poslední duše na sklonku

jejich temného spleenu