|
Namlel bych se do piksly s kávou,
po otevření vířil nad tvou hlavou,
zabublal varem v konvici,
nasypal se ti na lžíci,
zavoněl ti pak z podnosu
ze šálku přímo do nosu,
až bys mě brala na lžičku,
chyt´ bych se tvého malíčku
a šplhal,
šplhal výš a výš…
..kam až si snadno domyslíš.
Rozpustil bych se ti v mžiku
v chuťových buňkách na jazyku,
po krvinkách potom jak na saních
sfrčel bych trubicemi
tam, kde smích,
tvůj krásný smích se rodí a kde vzniká
a cloumá bránicí a smýká.
A jel byl dál…čí spíše níž, až kamsi dolů,
kde nejraději býváme jen spolu,
schoulil bych se v pelíšku
pod přikrývkou z huňatého kožíšku,
v jeskyňce, kam radši jiným vchodem vcházím…
…a co bych ještě
slov už nenacházím.
| 
