Dlaně si tisknu na ránu,

která ač není vidět,

děsně bolí.

Motám se jako po flámu

a rozhlížím se po okolí:

Kde mě to

tvé prsty před chvílí

tak láskyplně

zranily?

Ten okamžik už je tentam.

Jo, zkysnul jsem tu zase sám,

odřený v místech,

kde mě před chvílí

tvé prsty něžně hladily.

Můj človíček je zanícený.

Zavřený na ÁRU jen celý hoří.

S  nosem rozpláclým

o sklo své stěny

vyhlíží na nádvoří

ruce,

které před chvílí

tak sametově