Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 11.11.
Martin
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Mystika, filosofie
 > Mystika, filosofie
 > Filosofie
 > Náboženství
 > Duševno, mystika
 > Literatura, odkazy
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

 
<předchozí Tiché hlasy z kolekce Tajemná pondělí
Autor: Martin (Stálý,Redaktor) - publikováno 14.8.2000 (00:23:31), v časopise 14.8.2000
další>
Tiché hlasy

Včera pršelo, vítr lomcoval korunami stromů až tu se ozvalo dunivé zapraskání. Kmen starého stromu se přelomil v půli a zřítil se k zemi. Byla to naše stará jabloň, která růstávala u našich vrat. Před lety obmotal jednu z jejích větví můj děda řetězem od kozy, jeden jeho článek sloužil pak jako oko pro zavěšení provazu od houpačky. Tak pod svou korunou houpala nejen moji mámu, ale také nás. Její jablka jsme odjakživa sbírali pro králíky, ač sláďata, byla drobná a nepříliš chutná. Navíc u našeho dvora stínila, často jsme říkali, že ji pokácíme, ani nákladní auto s uhlím pod ní neprojelo a tak jsme byli každý rok nuceni nosit uhlí z cesty ze složené haldy v košíkách do stodoly.

Díky těmto vzpomínkám se tak honila mou hlavou spousta výčitek. Vzpomněl jsem si také, jak jsme jako děti z kovových barevných telefonních drátků vyráběly holkám prstýnky. Jednou jsme pověsily dva sem, do větví. Byly tam dodnes, už celé zrezavělé. Jak krásné zapomenuté chvíle visely na mrtvé větvi u mých nohou. Jabloň mlčela, pokorně mlčela. Snad mi nechtěla říkat pravdu, proč ta jablka nebyla už tak dobrá. Neměla už sil nám odrodit ta nejsladší sláďata, byla příliš stará, příliš uvnitř ztrouchnivělá a nemocná... byla shrbená svým stářím. Poklekl jsem k bezvládnému tělu a ono mi podávalo několik zelených jablíček. "Vezmi si jedno, alespoň jedno, prosím", promluvil strom v mé duši. Utrhl jsem si ... bylo ještě nezralé a trpké, tak strašně trpké, na tu jeho chuť však nikdy nezapomenu. Jakoby prostřednictvím tohoto tichého stromu ke mne někdo promlouval. Pak jsem si povšiml, jako by v té chvíli ke mně někdo promlouval i prostřednictvím jiných věcí - o kus dál se v trávě ve větru kýval fialový zvonek, který zvonil na rozloučenou starému stromu, na větévku usedl komár, abych si v této chvíli osobního zamyšlení uvědomil, že není jen špatný hmyz, ale že svým bodnutím stejně tak jako já jde jen za svou obživou, že každý děláme věci pro nějaký účel a nikoliv bezúčelně. Pak zaštěkal pes, aby mi připomněl, že jsem zapomněl dojít pro mléko, neboť na statku mají podobného psíka ... a toto všechno byla jen jedna jediná obyčejná chvíle, kterých je v životě mnoho, chvíle spousta tichých hlasů ...


Poznámky k tomuto příspěvku
Martina (Občasný) - 5.4.2002 > Velmi hezky textem zachycené ty nejcenější chvíle, které člověk může vnímat a prožít. Také znám takové podobné "chvilky a chvíle" - dá se snad i říci prozření, kdy člověk pochopí i ty nepatrné souvislosti. Moc pěkné!
Body: 5
<reagovat 
Martina (Občasný) - 9.4.2002 > Tak nějak mě tento text "vzal" a tak jsem tu opět... a ráda, nevím - nestává se mi to, ale tenhle text se mi tak nějak stal dost oblíbeným... prostě se mi "zadřel" pod kůži... a tam někde "uvnitř" už je jenom duše... :)
<reagovat 
Lian (Občasný) - 14.8.2000 > ......Co dodat????? Vím přesně, co tím myslíš.
Body: 5
<reagovat 
Vea (Občasný) - 14.8.2000 > Je to moc krásně napsaný...! Co říct víc...? :)
Body: 5
<reagovat 
Majka (Občasný) - 14.8.2000 > Také nemám, po tak krásných slovech, co dodat:). Tvé vyprávění mě na chvíli vrátilo do dětství...
Body: 5
<reagovat 
SShane (Stálý) - 14.8.2000 > Jen slova chvaly :-))
Body: 5
<reagovat 
Dusan (Občasný,Správce) - 14.8.2000 > Jsou vzpomínky, které občas zabolí, jiné vykrouhnou usměv...Kombinbace obojího je ta pravá...povedlo se Ti to pěkně i v tomto krásném zamyšlení
Body: 5
<reagovat 
Čtenář - 14.8.2000 > Osm let jsem chodíval do školy kolem starého domku s vysokým dřevěným štítem. Omítka svítila bílým vápenným nátěrem, za vždy čistými okny kvetly červené muškáty. Na zápraží stávala dřevěná lavička, na níž sedávali dva staří, úplně bělovlasí lidé. Tiše a usměvavě. Jednou odpoledne zůstal na lavičce jen dědeček. Jeho tichý pohled byl smutný. V dalším předjaří zase nabílil stěny baráčku a ve slunných odpolednách se vyhříval na lavičce. Dnes už za okny muškáty nejsou a lavička zůstává prázdná... Jako by někoho čekala. [Martine, Tvůj text mi přivodil tuhle malou vzpomínku na dětská léta. Často se mi vybavuje. Ti staříčci byli sudetští Němci, kteří nemuseli "do odsunu". Nepamatuji si, že bych je někdy slyšel promluvit...] Měj se hezky. "Kryštof"
<reagovat 
Lord Kikin (Občasný) - 15.8.2000 > Martine!! Martine!!!! Martine!!!!!! TY ses klasik. Odpornej a perfektni. Uz ti prestanu psat, ze ses dobrej a budu .... kecam. Stejne mas mozek.... uz se tesim do Prahy. Musime si fakt najit chvili a poradne pokecat. Vic nez minule.
Body: 5
<reagovat 
Sarken (Občasný) - 15.8.2000 > nádherný prbudil jsi moje vzpomínky na ty tiché, nenápadné věci spjaté s mým dětstvým, dlouho jsem je zanedbávala...
Body: 5
<reagovat 
jingjang () - 5.9.2000 > jenom se usmívám. dost melancholie. moc mi nejdou popisovat věci, ale ty máš úžasnou schopnost pro zachycení okamžiku. Fakt krásné ... :-))
Body: 5
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je sedm + pět ? 

  
  Napsat autorovi (Stálý,Redaktor)  
 
 
1 2 3 4 5 6 8 8 9 (10) 11 12 13 14 15
   další
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter