Tajemství výšky
Věnujme se opět krátkému zamyšlení, nejdříve krátké odbočení od tématu. Včera jsem se byl podívat v kině na filmu Gladiátor. Film Gladiátor vypráví o člověku, který byl vojevůdcem, toužil po navrátu domů, všechno se mu souhrou osudu pokazilo, stal se gladiátorem ... a naproti němu tu stojí sebevědomý politik, který nenávidí tohoto bývalého vojevůdce a který se chce stát a stane se římským císařem. Vzhledem k tomu, že se jedná o film americké produkce, končí hapyendem. Gladiátor je pokryt vavříny Říma a císař je tímto gladiátorem potupen. Byť se tu na první pohled dle mého soudu střetáváme se zoufalým dějem, budeme-li každý snímek sledovat pozorněji, uvidíme možná něco, co se často odehrává i dnes. Bití se dvou světů, jeden chce domů, za kouskem půdy, k ženě, druhý chce být povýšen a neustále povyšován ...

Vybavil se mi náhle příběh balónku, který touží po zahřátí a vstoupá výš a výš, až ke slunci, kde by se o něj ohřál alespoň tak jako sám Bůh. Do cesty mu přichází mračna, ale on se dívá stále ke slunci a povýšeně hledí na ty balónky, co zůstaly pokorně nenafouknuté dole na Zemi. K slunci se přibližuje, pociťuje blížící se vítězství, v tom však přichází noc a balónek pocítí než-li ten chlad dobytých hvězd. Proč nezůstal raději dole, ptá se sám sebe. Proč se raději neohřál v něčí blízkosti, v něčí přítulnosti, kde je teplo i za černých nocí ? A balónky na Zemi ? Ti se zase dívají s neobyčejnou úctou na ten balónek, který dle jejich pohledu jediný dovedl vzlétnout až ke Slunci, aniž by věděly, jak vlastně mu teď je, jak se cítí v objetí těch chladných hvězd. Některým se ten úspěch sluncem vznešeného balónku stává příkladem, byť jej vlastně vůbec neznají, nafouknou se a letí za ním. Ještě těsně nad Zemí vypráví těm, na které dokřiknou a kteří na Zemi zůstaly, o kráse toho hřejivého slunce. A v noci jsou už tak daleko, že se k těm dole nedovolají ...