Smutek

Zasekl se jak střepina.

Vzlyk,

potlačovaný jen holou zdí

zbytečných hranic, kde

pustota nádraží bez touhy

tolik, tolik čpí.

 

Beznaděj

Sklad nebytí je plný vlaků, co mají stop.

Tunel do snů s placeným členstvím,

 vede vysátou krajinou

pravidel,

 ke kterým není návod.

Nuda

Ukradená touha, necítíš ji,

ale rozzuří.

Jsi natěrač pocitů ryzích,

cizích …

Naděje

Svlékni ten kabát mrtvého,

 již dávno nehřeje, nezahřeje

Utržený knoflík poskakuje,

utíká před otroctvím poutka

A smysly se plní obdivem

Nějaké ráno

Pochopení spaluje s rozkoší

sebemenší obdiv.

Zlomenina vůle a hluboké nesvědomí

Postel…

žumpa dobrých předsevzetí,

odkopnutý přehoz,

pohozená ruka a

tikot vzteklých (vleklých) vteřin.