v koutku
myšlenky krčí se
klepou na dveře zavřené klíčem domněnky

jak v půllitru se podmíry točí  
bílá pěna mlčí
bublá
na čárku snaží se dosáhnout  
a při tom padá

dvojí tvář má
myšlenka
až čas ukáže tu pravou  

časomíra se neovládá
vteřiny prší
běží
buňky lidského těla se mění

ta, která tě minulý týden viděla, dnes už není  
obraz tvůj tak jasný zaostřit potřebuje
druhá, co na tebe mluvila, zhynula  
poslední, co zatím přežila, schovaná je kdesi uvnitř svalu,  
co pořád pracuje
co nemá čas
co trucuje

stávkovat buňky umí
čas nezastavovat
a ty

l h á t  

tlačítko časomíry mačkám
zasekla se
z proudu vytáhnout ji musím
aby zresetovala se
aby běžela
aby viděla, co nechtěla,

p i t o m c e  

aby věděla, co tušila  
ve spojení to není  
kabely fungujou
proud teče

to jen lidi život blbě si komplikujou