Stojím.
Srdce před zástavou.
Nedýchám…krásou,
když vstupuje do mě
Tvá zahrada…Auguste.
Zahrada snová.
Pastelová.
Fantazie na prožitek, kvetení a měkké světlo.
Teplo dlaní cítím bytostně,
radostně dané v plén.

Poklekám
v odstínech Tvých lila tónů,
červánků, nachu mísení.
Slunce umírání i vzkříšení…Claude.
Na oltář dám Ti
mé vnímání, bloudění.
Zpívání hlasem pokorným.

Kladu duši
pod nohy Tvých baletek.
Na špičkách daruji jim
svůj splín, nicotu.
Slepotu amatéra slov…Edgare.
Z šera vzhlížím
ke křehkosti formy, vzdoru.
Rozhovoru organtýnových sukní
a přiléhavých trikotů.

Zrak pálí mi cejch
do toho co ze srdce mi zbylo.
V krajinách toulání Tvého štětce.
Zářivě.
Lehce.
Hraje si tu se sluncem,
modří, růžovou, okry…
zelení.
Dní kulatých i stinných…Alfrede.
Stoupám po cestě.
Do nebe.
A dál…a dál..

Další sál…
Mistrů impresse.
Vstřebávám.
Slastně.
Prožitků hody..
na zlé časy…do zásoby.