|
Kapky tančí po římse
jak stádo splašených koní,
vítr v korunách stromů
se s vlaštovkami honí,
roztančí listí ve větvích.
Zavírám oči slyším smích,
tvůj smích, ten pokaždé mě rozesmál,
a jak ten vítr zmizel v dál.
Nad kolébkou ti asi stál
a osudu nit zaplétal
snad meteor či kometa?
Jsi mžik, zazáříš na obloze,
neprosím….
ohluchl jsi touze.
Zavírám oči, asi sním,
polštář tebou ještě voní,
jsi jak ten vítr, jak stádo koní,
na jednom místě nepostojíš…
tak čeho se dnes ještě bojíš?…
I tažný pták se s jarem vrací,
najdi si kout, buď jak ti ptáci.
Každý z nás co těžký kámen
na bedrech svůj osud vleče ,
můžeš svět projít křížem krážem,
před sebou nikdo neuteče.
| 
