Pro mě polibek, pohlazení
je kouzlo, které kámen mění
v rajské zahradě na révu.
pro mě je dotyk, něha dlaní
jak vláha rosy za svítání,
jablko z ráje pro Evu.
Noc odchází si v černém hávu,
hvězdy vyblednou, měsíc mizí
a slova, co se zdají ryzí
se s ránem m ění v hluchá slova,
noc odchází, by přišla znova,
by dlaně hvězd se dotkly zase
a oči daly poznat kráse.
Až poznám v jedné malé chvíli,
že cit co ve mně plane sílí
je pouhopouhá iluze
a sen co sní se v osamění,
jak poznat pravdu než se změní,
jak zadržet dlaň, která hladí
než rozplyne se jako mládí.
A kmotra s kosou v ranním chladu,
s rozbřeskem cítím její dech
a místo tepla tvojí dlaně
mráz přejede mi po zádech.
|