Otevřu branku, pozdravím a vždycky dostanu něco na zub. Honíme se po dvoře, nebo jen tak ležíme, koukáme do sluníčka, já a jeho chlupaté veličenstvo...
Ještě vždy zamávám do oken, odjíždím za tmy.
Zazvoním u vchodu a čekám, až na zem spadnou klíče, pomalu stoupám po starých schodech, tiše vklouznu do předsíně, krteček se právě prokopal do zoo, s malou vílou dokoukáme pohádku, potom vykoupat, pyžamko a... mami, ještě máme hlad! večeře, krteček a spát.
A už zase sbíhám schody, venku se mezitím setmělo.
Procházím poledním městem, hlavně zazvonit až po obědě, z garáže vyndám sekačku, nastartuji a dám se do práce, ve vzduchu je cítit déšť, dokončuji s poslední kapkou, v kuchyni pod křížem na mne čeká talíř polévky s krajícem chleba.
Na kole v dešti projíždím večerním městem...
|