V té tmě tam venku,
svítí oči jak dvě baterky
které vyndám když se bojím tmy,
když z ničeho nic vypnou proud.
Ještě že je venku lampa,
za oknem.
Jinak by byla tma, že by se dala krájet.
Možná zapálím svící, která by
rozzářila ty holé zdi,
ty čtyři stěny.
Ne nesmím, vyhořel bych,
co bych zachránil?
Hodiny tikají pravidelně,
divím se že je to nepřestane bavit.
Náhle cvakly, že by celá?
Nebo se zlobí, že ještě svítím.
Když zhasnu, budou moje oči,
jako dvě baterky.
Musím jít spát,
nebo nemusím?
Ale chci!
Budiž tma.
|
