|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Noční procházka
Malý 7056 plakal nad kaluží špinavé vody. 1705 se k němu sehnul pátraje po původu jeho smutku. „ Musím už domů- maminka mne volá,” vysvětloval malý 7056, zatímco jeho slzy snily o potocích. „ Maminky mívají o své děti strach, víš ? ” uklidňoval jej 1705. „ Já vím, ale do rána ta kaluž vyschne ! " 1705 nechápal. Malý 7056 napřáhl drobnou ručku a podal mu pomuchlanou papírovou loďku. „ Nebude mít kde plavat !” „ Najdu jí nějakou krásnou hladinu, ” slíbil 1705. „ Rovnou ? ” ujistil se 7056. „ Rovnou. ” potvrdil s úsměvem 1705. 7056 utíkal domů radostně. Kousek dál potkal 1705 spěchající 0908. Zeptal se jí, kam utíká. „ Běžim s domů pro foťák. Už dlouho jsem neviděla tak krásnou tmu, musim si jí zvěčnit ! " vysypala ze sebe 0908 a zmizela za rohy. 1705 se usmál a vyhodil pomuchlanou papírovou loďku do nejbližšího koše. „ Ahoj 1705 !” pozdravil jej kdosi. „ Ahoj 5305 ! Co tu děláš ? ” zeptal se 1705 vesele svého kamaráda. „ Hned ti to povím. Vidíš támhleten srpek měsíce ? ” 5305 ukázal k žlutému proužku v temnotě nebe. Jakoby obloha přimhouřila oko. „ Víc jich tam snad ani není ! ” zasmál se 1705. „ Chtěl bych jím podetnout čas..”řekl tiše 5305, spíše pro sebe. „ Přeju hodně štěstí,” rozloučil se 1705 a odešel. Později stál na břehu jezera. Přemýšlel. Všichni jsou to snílci, usmál se. Ale o čem sním já ? Zvážněl. A pak spatřil odraz měsíce na hladině rovné jak nezahnutý vlas princeznin. Rozhodl se vrátit se pro papírovou loďku.
|
|
|