Říkala že se jmenuje Ginna...
Co ale ještě dnes a komu
jemně vydechne a zazvučí pod vysloveným jménem
které je nenapodobitelně vsazeno do nitra?
Jaká tětiva se lačně napne
v nedozírném šumu stepi?
Říci jen jméno bývá dnes nicotným znakem
nepodepsaných obrazů
Voněla
až dlaně přetékaly do dychtivosti
v pohledu daleká vší titěrnosti
soustředěna v jemném rozechvění místa a setkání
jakoby ji mohl kat prostoru
kdykoliv prudce odetnout
Tvé moře brzy zahalí temné mraky
tak chceš-li vyplout a nezmizet...
je právě čas
V jediném okamžiku očím kamsi proklouzla
a nechala mne v jakémsi rozjímání:
hýčkaný smutek bývá u mne tak často
pouze hloupým návykem z dob nepaměti
a radost právě jen
krátkým mezidobím něhy
Nade vším ale bez vyznání
bez omezení kraluje ona tekutost příběhů
váhavé a jindy bezhlavé prostupování se
v údělu zračícím se v pozorných
a přece uvolněných rozhledech |