Mezi vlasy noční vzdechy,

prsty hladí hvězdy svit.

Pouto s tebou je tak křehké,

pár písmenek a víc nic.

Neuvěřit, jsou to hrátky,

kratochvíle temných sil.

Nejsi dnešní, zavři okno,

otevři si denní tisk.

Mezi slovy, mezi řádky

naslouchám tvým klávesám.

Nejdřív zvolna volím hlásky,

pak ze slov už je vodopád.

Tvoje dlaně cítím z dálky,

touhou věčně žíznivý,

nesmrtelnost saji ze rtů

v svitu očí šelmovských.