Zrnko je kouzlem písku,
v lampeny s ním se vnoř.
Z oharků pober jiskru.
Pozor dej! Neuhoř!
V prstech plamenné světlo
dovnitř krůpějí chtěj;
čímž rozkleneš v nich teplo.
Hejhouhej!
ČARODĚJ !
Z kapičky silou v baňce odlétne myšička...
podiv se jak hladce,
co světlice přečká.
Až majliony kapek s uhlem od srdce
průtrže mění v svátek,
Slunečník sdělit chce.
Toť kouzlem jedné ruky plus čárymáryfuk,
však ne pro hromotluky tropící humbuk!
Těm nepadají jiskry vprostřed skleněnek.
Chovejte to v mysli
(a zapomeňte věk).
(5/2002)
|