(Ochránci padli mrtví, padli opadaní)

Prosím též, vyčkejte hodiny poslední.

Proč brojíte proti kráse, závidíte snad?

Vy, časy bez soucitu, nehmotné připomínky stáří.

O svou škaredost se s květem chcete prát?

Kolik jizev již máte v tváři, co ženskou byla tváří?

V něžné zbroji lístky v zemi leží,

v bílé perly se slzy proměnily právě.

A matka bez závisti plačky je střeží,

ne na dně moře. Ale v zahradě, v trávě…