|
Vprostřed lán spálených vřesovišť,
tam, kde měsíc chodí ulehat.
Na konci světa doufá na návrat
mladý strom.
Kdysi na snech přiletěl. Ty už spíš?
Prosím, vydrž ještě malou chvilku.
Pro ten strom a taky pro vzpomínku.
..Přišel hrom.
Zkroucené větve – listí jako plachty.
Věřil námořníkům, v jejich jachty.
Chtěl do přístavů nebem plout.
Proč má sám, sám teskně zahynout?
Prosil nebe, teď už temné.
Prosil sebe.
Vítr přišel. Fučel, strkal,
do kmenu se opíral.
Všechno listí posbíral.
Se stromem nic,
vzpod slzí kal.
Prosí Tebe.
On je sen tu osamělý.
Vzbudili se – zapomněli…
“Maličký, teď už spi.” | 
