Epono, královno překrásných koní

v barvě hyacintu

tvůj duch ještě zbyl tu

a hřívá tvá nám stále ještě voní.

Se Sangitem, bratrem v rouše havraním

kdysi zdolat dálku

snad i vyhrát válku

naučili jste nás, moc dobře to vím.

Jak minulost topila se v čase

poznali jsme v tvém plačtivém hlase,

že nežijem v světě bez náhod.

Tys nám štěstí dala

o volnosti povídala.

My vyvraždili jsme tvůj rod.