swedish_nigg (Občasný) - 19.12.2006 > to, že poezie dříme v pastelkách, je zvláštní
asi tak jako um coby modus nestálosti: (3. strofa)
přijde mi, že tvoje báseň (asi úmyslně) vylučuje konkrétní postavu - řekněme "dospělýho" (vůči němuž stojí jako protipól dítě v opozici). samozřejmě, dřív než bude pokračovat, můžeš argumentovat tím, že se jedná o samotnou reprezentaci abstraktního myšlení (schopnost rozlišovat (bláto vs. hvězdy) apod.), které tak vylučuje vše konkrétní (tzn. i ztělesnění seba sama). tedy takové abstraktní myšlení, všeobecně přisuzovaný světu dospělých, v praxi.
(přestože nejsem ani pediatr, nemyslím si, že dichotomie abstraktní-konkrétní je ekvivalentní k dospělý-dětský, nicméně:)
ovšem to, co by potom neumělo "jako dítě upatlat ...", není "nestálost zemské kůry", ale abstraktní myšlení samo, protože ta "nestálost" není vlastností podstaty abstr. myšlení (není substanciální, není s ním zaměnitelná, a tak v tomhle kontextu nárok tohohle výrazu být podmětem, není oprávněný), poněvadž je pouze jedním z mnoha důsledků, plodů, závěrů, úsudků... , a proto je zavádějící.
kdybych to měl shrnout: 3. strofa je jedno velký neobratný vyjádření, který působí rušivě. podle mě je to typickej příznak juvenilní (bez ohledu na věk autora) poezie na Totemu (do níž sám sebe doufám, že počítám). ten původní záměr mi přijde jako dobrej nápad, ale jeho provedení katastrofální, protože na místo podstatné konfrontace 2 světů, přistál příslovečný nonsens.
natolik tě neznám, abych mohl mluvit o nějaký tendenci v tvý poezii, ale ještě jeden příklad:
"... hluboké tiché žilkování
hledá sílu v odrazu krystalů"
to je slogan Nadace bílá pastelka?