Jeden den

Nálož rozbřesku odpálí...

posnídá zbytky hvězd,

pachuť včerejška zapije kávou

s hady proplete se travou.

Mrazivý dráp zasekne,

vysype teplo z postelí,

než pod škraboškou dobrého rána

nasadí úsměv bonvivána...

Polednem uondaný

rozladěný cinkotem talířů,příborů a lžic

zubů lovených ze sklenic...

Navečer toulá se

polem i kolem vinohradu,

střapce obtěžkané teplem léta,

oplakané deštěm.

Konečný součet trpělivosti

zaokrouhlený červenobíle.