|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
A ona přicházela. Jarmila se vydala Karla navštívit, vyrovnat se s ním za onu obětavost pomoci, když jí bylo ouvej, začínala zrovna výstup na písečnou Sněžku, šlapala si to proti slunci majestátným krokem ryze jejím, takže nemohla vidět, že se proti ní valí vážená pohroma jménem Ivan; nevídanou rychlostí do ní narazil a touto srážkou zastavil svůj pád. Jarmila dle svých mravů neprojevila nelibost k tomuto typu setkání a seznámení, jen zaujala opět svůj bojový postoj. Omráčený Ivan byl nyní skvělou kořistí. Ležel na krovkách, měkoučký pupík byl odhalen, Jarmilu navíc přitahovala pro jiné odpudivá vůně zrodu, v dosahu nebyl nikdo, kdo by mohl budoucí tragédii zabránit… I zahradník byl daleko, u svých česneků, poctivě rozhazoval dovezený písek.
_____Jenže Jarmila byla sytá. Byla také po pozdějším obědě, spořádala deset deka mšic. Nikdo po ní nemohl chtít, aby si dala nášup. Vždy ctila zásady střídmé výživy, kterým byla naučena doma. Jarmile se nic nestalo, ale Ivan se neprobíral, tak mu jako zkušená matka poskytla první pomoc. Přilétla záchranka, kterou přivolal dobrák větr Petr, dvě mladé včely (Včela medonosná, lat. Apis melifera) a doktor Čmelák (Čmelák zemní, lat. Bombus bombus), a odnesly Ivana do úlu. I mezi hmyzem chodí zprávy rychle (i za tohle může větr Petr), a tak se chvíli po odletu záchranky dostavil člen patřičného bezpečnostního úřadu, aby zjistil škody a zdravotní újmy zúčastněných a vše řádně zaprotokoloval. Neměl mnoho času, spěchal na rodinnou sešlost, tak vyslechl poškozenou, svědka, který přiletěl s ním, nic nenapsal a odletěl. Svědek na místě zůstal, zaujala jej totiž Jarmila. Byl totiž za velikým rybníkem, kde poznal podobně podivná individua, Jarmile ne až tak nepodobná, a začal se vyptávat. Během rozhovoru se objevil i Karel, jemuž větr Petr vše vyzvonil, a nestačil se divit, jak je možné, že si svědek s Jarmilou rozumí, když on to ve dvou jazycích nesvedl. Svědek plynně přešel do mravkolvštiny a vysvětlil mu, že za rybníkem pobýval inkognito v ZOO u svých příbuzných, kde poznal tvory nevídané, jež si dříve ani neuměl představit a kde se musel naučit cizím řečem. Jarmila, to je pro lidi jako je zahradník kudlanka, on sám je kovařík a Karel není nikým jiným než mravkolvem; jo, a ten havarovaný, to je prý chroust. Po této lekci Jarmilu a Karla seznámil; usmáli se na sebe a přes svého nového známého prohodili pár společenských vět, načež se vydali navštívit Ivana. Ten už byl fit, dostal od včel mateří kašičku, která mu pomohla od modřin a naladila jej tak dobře, že všechny s dovolením vrchní sestry provedl celou včelí záchrannou stanicí a poté i úlem. Včelám poděkoval za záchranu, a všichni odešli do restaurace =Pod lopuchem=.
_____Usedli pod jedním z největších listů, objednali si pampeliškové mléko (Smetánka lékařská, lat. Taraxacum officinale) a pustili se do hovoru. Ten šel ztuha, svědek nestíhal překládat. Nakonec nechali mluvit jeho. Když vyprávěl, co všechno za rybníkem zažil, vskočil mu Ivan do řeči, že měl pod zemí kamaráda, který taky chtěl za rybník a říkal si Jožin. Svědek zkroušeně plácl Ivana po krovce- „Ty mne Ivane nepoznáváš?!“ . Ivan jen vykulil kukadla, tykadla se mu postavila do pozoru a omráčeně zíral. „No jsem to já, ty jeden!“ Přátelsky se objali, Ivan se hned přeptal na Sisi; daří se jí dobře, její manžílek je tichý a krotký, ač je dvakrát delší než ona, dělá Lubošovi průzkumné vrty a žijí si v přepychu. Čekají na nové pařeniště, do starého větr Petr fouká, aby mohli založit rodinu. Zítra je půjdou navštívit, seznámí se s Lubošem a život půjde dál.
_____Všichni si pak připili na zdraví a jestli nás nemáte doma ve vitríně, tak žijem dodnes.
(strana čtyři)
[Ivan ŠVEC, VLČICE, květen 2001; PRAHA, 2. a 3. června 2001]
|
|
|
